Souhlasit s Mirkou Spáčilovou, že Show Leoše Mareše se nepovedla, vyvolává podobné pocity jako shodnout se s Hitlerem na tom, že dálnice jsou důležité pro infrastrukturu. Hodně to bolí, bráníte se a bojujete. Ale víte, že s tím bohužel nemůžete nic dělat, protože to tak nějak je.
Tonight Show, která se v USA vysílá od padesátých let, v televizní zábavě znamená, co McDonald’s v rychlém občerstvení. Má jenom menší potenciál ničít zdraví. Tváří programu je v současnosti Jimmy Fallon, s jehož příchodem Tonight Show prošla řadou změn. Čas strávený rozhovory ustoupil scénkám a aktivitám s hosty. Tento nový model funguje dobře, tak jej česká produkce odkoupila a Fallona nahradila Marešem. Recept na Tonight Show je bohužel poněkud složitější než na hamburger v mekáči a Leoš spíš než geniálního komika připomíná brigádníka, který zapomněl na okurku.
Existuje často zmiňované vysvětlení, proč se Show Leoše Mareše nedaří. Devadesátky jsou už pryč a diváka spíš pobaví postřehy, které si sexismus a xenofobii dobírají. V Americe jsou teď populární komici jako Jon Stewart, John Oliver nebo Stephen Colbert, kteří svůj humor staví právě na výsměchu stereotypům. Zatímco vtip Leoše Mareše se na stereotypech veze. To je jistě zajímavá kritika a společensky odpovědný humor má svůj půvab. Ovšem zdaleka nevysvětluje, proč první díl sledovalo míň lidí než AZ-kvíz.
Není pravda, že by se Leoš Mareš nepokoušel vysmát hnědým náladám v České republice. V otevřeném dopisu uprchlíkům i v rozhovoru s Radkem Bangou se trefuje do xenofobů. I když jenom proto, aby se v další větě projevil jako light sexista a homofob. Snahu mu ovšem odepřít nemůžeme. Ale Tonight Show, která je (bohužel) mnohem oblíbenější než třeba pořad Johna Olivera, přece žádný společensky odpovědný rozměr nemá. Je to ten nejčistší mainstream. S lidmi jako Donald Trump nebo Tom Cruise vede Jimmy příjemné rozhovory a zásadních témat se nedotýká. A přesně díky tomu má takový úspěch. Zve si známé osobnosti, prohodí spolu pár přátelských vět, zahrají si zábavnou hru a rychle na shledanou, než by se stihnul zeptat na plánovanou deportaci Mexičanů a přišel o diváky, kteří jsou nakolněni Trumpovi.
V čem opravdu tkví problém dosavadního neúspěchu Show Leoše Mareše? Není dobře řemeslně zvládnutá. Produkce vzala pořad ze země, kde jsou kvalitní standup komici ochotní psát zadarmo, aby se jejich materiál dostal do televize, a přivezla ho k nám, kde je standup ještě v plenkách a často se pokadí. Místo toho, aby postavili pořad kolem Mareše, vzali show na míru ušitou muzikálně nadanému Fallonovi a Mareše posadili doprostřed. Výsledek je originálu dost blízký na to, aby Marešovi neseděl, a zároveň dost vzdálený, aby nefungoval, jak si možná autor nápadu původně představoval.
To ilustruje rozhovor s režisérem Vejdělkem a hra “air guitar”. Rozhovor byl předem nacvičen podle scénáře, kdy se po každé větě změnil řečník, zatímco na nácvik náročná hra na imaginární kytaru se odbyla jako improvizace. Slepenec známých melodií Mareše dohnal k zoufalství. Nakonec brnkal na vlastní nohu jako na kytaru. Někdo si asi všimnul videa s Bradleym Cooperem a řekl si: “Wow, to je boží. To dáme z první.”
Přes to všechno je v dohledné budoucnosti Show Leoše Mareše naší největší nadějí na snesitelnou televizní zábavu. Kluci v akci začínali studentskými těstovinami s kečupem a dnes se podle nich dá vařit v podstatě beze strachu. Stejně tak můžeme pozorovat (pomalu) rostoucí úroveň večerů s Leošem. Na show oliverovského typu v ČR nemáme nikoho, kdy by zároveň vypadal hezky, byl vtipný a měl široký přehled, aby šlo uvěřit, že rozumí tomu, co říká. Takový člověk by si ale polovinu potenciálních diváku rozzlobil tím, že považuje sociálně vyloučené za lidi, takže by si na sebe nejspíš nevydělal.